andělská můza
tvé oči jsou podobou anděla,tvář máš sněhovou,oděnou do běla.oči jsou dva křištály,které leží na dně oceánu,dva diamanty ve zdi tajemného hradu.když chodíš v lese po mechu,i ten cvrček tichá je,vyvádíš v něm neplechu,tvé oči pohádkově miluje,když tě vidí v lese beruška,přiletí na dlan k tobě,radostně ti špitne do ouška,mé štěstí k tobě pluje.když tvé tělo,vznáší se nad mořskou hladinou,i slunce zpíva jak by tě moc chtělo,že jsi pro něj ty jen tou jedinou.když upadáš do spánku,usínáš v konvalinkách,tvé tváře třpytí se v zapadajícím slunku, a zdávají se ti krásné sny o mořských koníkách,ty jsi můza,máš tvář anděla,mé oči jen tebe milují,má hlava stím nic nedělá,a stejnak naše srdce spolu po zátoce plují.dodnes je má hlava do tebe zblázněna,jen tvůj smích je v mém srdci,to dělá zřejmě ta tvá tvařička anděla,jen pro tebe by chtělo zbytek života tlouci