Láska v povětří
Fouká vítr do oken mých,já však slyším meluzíny smích.Nad čím vzlykáš chlapče?Měj jako já svět na dlaních.Trápí mne úzkost,trápí mě stesk.Pověz zázraku,co dělat mám jest?
Fíí,hochu je v tom strach a nebo láska?Že by tě okouzlila nějaká kráska?Fíí.Ctěná madam,nejste Vy francouzka?Ti jsou totiž velice chytří.Poslední věc je správná,ale stejně jsou to pouhá přání v rukou kluzká.Líbí se mi slečna od vedle,má dolíčky ve tvářích,avšak mysl plnou mám jejími problémy košatými jak šiška od jedle.Nevím co mám dělat,naříkám,běduji,každy večer na fotkách ji sleduji.Chtěl bych jí pomoct,říci jak jí mám rád,ale byl já bych pak pro ní kamarád?Dal bych za ní život,ždímal bych pro ní svoji krev,bojím se ale,že by to nebyla láska co bych cítil na svých rtech.
Fíí,chlapče,ničeho se neboj a neplaš,takové zprávy už mi nehlaš.Ta dívka po Tvém psaní září,usíná u dárku Tvém s pousmátou tváří.Koukej jí říct city Tvé,neboť ona Tě též zdánlivě miluje,fíí.
Paní kouzel,kam mi letíš?Co jsem provedl,že opouštíš zrovna mě? Nyní si připadám jak zlatá rybka na nejhlubším mořském dně.Neboj příteli,vrátím se na výzvědy až své srdce k jejímu přilepíš.Neztrácej naději,človíčku bláhový,však hlas Vašich srdcí Vám k sobě cesty napoví.
Děkuji,vzásná paní,bez tebe neztrácím ani tu poslední kapku nadějí,teď před tebou nemusím již skrývat,že na svou popelku myslí ve dne,v noci,potají..Doufám magické stvoření,že mi tě vítr brzy znovu přikouzlí,ať mohu vědět,že hvězdy se člověky nezjeví jen tehdy když je v nouzi.