Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pak že počasí nečaruje

29. 10. 2010
 

Za chladného počasí se všichni lidé ve svých domech skrývají,však já s elánem si kaštanovou alejí kráčím a kapky deště na tváři mne šimrají.Říká se,že čas plyne jako voda,v poklidu a vždy pořád stejně zas.Avšak mé oči vidějíc listy mokré,jak potůčky po žilkách listů běží,i já vím že dodnes lidé žili se lží. Voda totiž utíká jak čas.Kap... Kap... Zaběhlá kapička navštívila u ucha můj vlas,na konečku špitla,hochu,neběduj,uvidíš mne příště zas.Uvědomuji si,že každý z nás je taková kapka,stím rozdílem že po nás nezbyde kaluž a ani památka.

Procházím opět svojí blahodárnou alej,není ale déšť,kouká na mě sluníčko,notak mladý muži mávej,trochu úsměvu na líčko.Nyní již vím,že nemusí být jen krásné chvíle,abychom si uvědomili,co pro nás jsou přátelé.

Světe,lidé,vstávejte,čas nám kvapí a plyne.Vzpamatujte se dříve,než-li bude pozdě,starejte se o své slunce jasné.Protože já své slunce které září i v dešti našel,poznal jsem co znamená skutečný přítel a nosit v srdci skutečného kamaráda.

Nenechtesvé přátelé vypařit se jako ta kapka,každý je jiný a někdy se kapka dovede proměnit v kroupu během chvíle. Vám zbyde jen památka,iluze si můžeme vymyslet,déšť se může vrátit ať je to už chvíle krátká,ale jsou naši kamarádijako ten déšť?

A proto darujte svým přátelům svou veškerou lásku,a za každého z nich vysaďte jednu sedmikrásku.Nevím jak vy,ale já se o svojí zahrádku starám s láskou,péčí a dáním svých sil,aby mi neuschla ani jedna z kytiček

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář